DANIEL KOLMAN | ROZHOVOR PRO PrahaIN

ROZHOVOR: Dlouhých šestadvacet let v jednom klubu, to je důkazem věrnosti a velké lásky, u Daniela Kolmana ke Slavii Praha. Na výsluní je především fotbalová, ale nejblíže k ní má halová varianta futsal. Právě Daniel Kolman byl jedním ze zakladatelů sešívaného futsalu. Z nejnižší soutěže se s týmem vypracoval až na úplnou špici Česka. Funkce Kolmana jako předsedy klubu v létě skončila.

Jaký je vlastně život ve funkcionářském důchodu? Dokáže si Daniel Kolman užít nynější futsalová utkání v klidu a bez nervů? V obsáhlém rozhovoru jsme se vždy výřečným místopředsedou představenstva SK Slavia Praha vše probrali.

Došlo i na řeč o korupci nebo také na zjištění, jakou má futsalová Slavia spojitost s předchůdcem herní konzole Playstation. "Získat jméno klubu, kterému celý život fandíte, to je fantazie...," říká zkušený funkcionář.

Těžko uvěřitelných 26 let jste působil jako předseda futsalové Slavie. V létě to skončilo. Jak těžké to bylo rozhodování? Mluvil jste o tom od roku 2019...

Mluvil jsem o tom možná i trochu déle, ale od roku 2019 jsem to začal myslet vážně. Nebýt covidové pandemie, kdy jsem klub ani futsal nemohl nechat ve štychu, skončil bych už mnohem dříve. Rozhodování to bylo svým způsobem těžké, Slavii a futsal mám prostě v srdci a dlouho jsem si nedokázal představit fungování bez těchto dvou součástí mého života.

Udržet sportovní klub v chodu je ale velmi těžké, každý večer usínáte a ráno se budíte v podstatě ve stresu, jak tu rozsáhlou organizaci udržíte v chodu, především po ekonomické stránce. To vás opotřebuje a unaví. Nejde to do nekonečna. Došlo u mě k jakési únavě materiálu. Také se konečně našli moji nástupci a já sebereflexivně cítil, že klub musí převzít mladší a progresivnější funkcionáři. Moc jsem si přál, aby s mým koncem nenastal i konec klubu. Aby s mým koncem bylo naplněno i to, co jsem léta letoucí opakoval, že hráči a funkcionáři přicházejí a odcházejí, ale klub zůstává.

A jaké to teď je? Jistě nezvyk. Přeci jen: tolik let jste vykonával tuto funkci a určitě trvá, než si člověk zvykne, že je to pryč.

Svým způsobem je to zatím pořád stejné, klub nejde opustit ze dne na den, bez mé pomoci se zatím pořád neobejde. Ale lepší se to. Nemusím všechno hlídat, postupně se odpojuji. Je to snazší, než jsem si myslel. Zvykám si velmi rychle, mám více času na zábavu a čistou hlavu. Na futsal si zajdu, protože chci, nikoliv proto, že tam být musím. Nenesete břímě odpovědnosti a můžete mnohem více dávat zaručené rady, jak se to má dělat. Takže mohu říct, že mě funkcionářský důchod baví.

Jak tedy svůj čas teď trávíte?

Asi se dá říct, že se mnohem více věnuji sobě a rodině. Bývám po večerech doma. To je velká změna. Tolik kvůli futsalu nešidím svojí podnikatelskou činnost, což se začalo okamžitě příjemně projevovat. Začal jsem aktivně navštěvovat i další slávistické sporty. Na fotbal chodím zcela pravidelně, tam jsem na domácím utkání nechyběl snad osm let v kuse, ale teď jsem měl čas dojít se podívat i na ženský fotbal a házenou nebo hokej. A je mnohem více času i na Playstation nebo akce veteránských vozidel.

Jak se vám daří na Svazu futsalu? Budete zde zůstávat i po valné hromadě, která se má konat v příštím roce?

V rámci Svazu futsalu nejsem již několik měsíců nijak aktivní, nemám žádnou funkci a návrat prozatím nechystám. Překonal jsem padesátku, a tak řeším i zdravotní trable, které mě limitují. Se současným předsedou SFČR jsme sice řešili nějaké varianty právě směrem k valné hromadě v roce 2023, ale kdybych se musel rozhodovat teď, bude moje stanovisko zcela určitě záporné. Říká se: nikdy neříkej nikdy, tak se podobnému prohlášení vyhnu, ale můj návrat do vedení futsalu v jakékoliv pozici nepovažuji za pravděpodobný. Jedině kdyby nový císař potřeboval schopného rádce.

Jak jste se před lety vlastně dostal k futsalu?

To by byla komplikovaná a dlouhá odpověď. Pokusím se být stručný.

Futsalový klub jsme založili v roce 1996 jako parta, která tehdy hrála NHL na předchůdci Playstationu - na Sega Mega Drive. Klub jsme pojmenovali SELP, tedy jménem soutěže, kterou jsme na konzoli Sega hráli. Z nejnižší futsalové soutěže, kam jsme se přihlásili, jsme postupovali průběžně až do té nejvyšší. A v roce 2008 se nám podařilo klub dostat pod křídla největšího a nejslavnějšího českého sportovního klubu Slavia.

Byl to splněný sen hlavně proto, že jsem od malička velký slávista. Klub, který vzniknul na základě kamarádství, proto abychom si mohli jít kopnout na žízeň, jako velký koníček... Získat jméno klubu, kterému celý život fandíte, to je fantazie. Mezitím díky práci všech kluků, se kterými jsme to dělali, z nichž musím jmenovat především Petra Popoviče, Petra Štěpána nebo Oldřicha Pánka, se klub z té zmiňované party rozšířil na rozsáhlou organizaci s juniorskými a mládežnickými týmy, ženským týmem a rozsáhlou strukturou trenérů i funkcionářů.

To už se dostáváme k výběru klubu. Byla Slavie předurčená od rodiny?

Narodil jsem se sice kousek od železničního mostu, tedy pod Vyšehradem, kam jsme se vrátili po mnoha letech v době mé puberty, ale v mezidobí jsme bydleli v ulici U trati, přes koleje za Jižní tribunou stadionu v Edenu. Na základní školu jsem chodil do Gutovky. Nebylo možné nefandit Slavii. Na fotbal jsem do starého Edenu chodil přibližně od deseti let. Na černo, dírou v plotu. Viděl jsem na hřišti ve slávistickém dresu hráče jako Pešice, Petrželu nebo vlasatého mladíčka Karla Jarolíma. Živě si pamatuji ten strach, když jsem kouřil první cigarety na dřevěné tribuně u tabulky "Nezapomeň na Bradford" a poslouchal okolo sebe ty staré pány, co pořád nadávali.

Později jsem se již přesunul mezi aktivní fanoušky, tehdy takzvané vlajkonoše, a to mi vydrželo dlouhá léta. Na Slavii chodím pochopitelně dodnes, i když už většinou do pohodlí. Ligu mistrů jsme si ale před nedávnem při venkovních zápasech užili zase mezi aktivními fanoušky v sektorech hostů. Především v Dortmundu to byla nezapomenutelná paráda. Neumím říct, kdy to přesně začalo. Myslím, že jsem se rovnou narodil se sešívaným srdcem.

Ještě bych se vrátil k založení Slavie. Tehdy jste asi nepočítali, že byste jednou mohli bojovat o titul v nejvyšší soutěži, že?

V době založení jsme měli pocit, že jsme tak dobří, že vyhrát ligu nebude sebemenší problém. Vystřízlivění bylo rychlé, v prvním ročníku nejnižší soutěže jsme skončili ve druhé polovině tabulky a bylo po ambicích. Postupovat výš a výš pak byla tvrdá práce, nic nepřišlo samo. Od divize až po postup do ligy jsme pak měli skvělý tým plný výborných fotbalistů hrajících vysoké fotbalové soutěže a z toho jsme těžili. Hned jako nováček jsme atakovali první místa tabulky, ale nakonec vyhořeli v play-off.

Od té doby jsme ve vyřazovací části soutěže chyběli jen jednou, hráli jsme několikrát semifinále, a jednou finále. Bohužel neúspěšně, byť se jednalo o skvělou sérii, ve které jsme se rozhodně neztratili. Ale abych tedy odpověděl na otázku. Cíle byly vždy jen ty nejvyšší a troufal jsem si to říct. Jsem takový buldok, který si jde za svým. Ve všem v životě. A nyní věřím, že kluci, kteří táhnou káru dál, dosáhnou na to, co se Slavii pod mým vedením nepovedlo. Třeba už 20. prosince ve finále Poháru SFČR.

Jak se celkově základna futsalu u nás za ty roky posunula?

V době, kdy jsme klub zakládali, a myslím že i v době, kdy jsme postoupili do první ligy, se zdaleka tak netrénovalo jako dnes. Sportovní futsalové organizace nebyly tak rozsáhlé jako nyní. V tom se futsal posunul o míle dopředu. Futsalové kluby fungují na platformě určitého poloprofesionalismu. Myslím, že kdybyste podrobně sledoval práci a strukturu managementů nejlepších futsalových klubů, neuvidíte velký rozdíl, co se týče struktury, objemu práce, organizačních úkolů, proti profesionálním fotbalovým nebo hokejovým klubům.

Rozdíl bude spočívat v tom, že ve fotbalu a hokeji to budou čistí profesionálové, kdežto u futsalu lidé, kteří nafukují svůj pracovní den, aby všechno stihli po svém zaměstnání nebo v jeho rámci. Což bych asi neměl říkat veřejně. Velký posun nastal i po sportovní stránce. Většina nejlepších futsalových klubů standardně trénuje každý den, mají video, regeneraci, analýzy, profesionální hráče. Úroveň hry a celého přípravného procesu šla markantně nahoru. S tím samozřejmě i ekonomické náklady a s těmi se většina futsalových klubů statečně pere.

Členská základna za poslední roky výrazně poklesla, ale troufám si tvrdit, že je to primárně tím, že futsal po vzoru fotbalu zavedl takový systém evidence členské základny, která významně eliminuje možnosti takzvaných "mrtvých duší". Jsme poctiví a transparentní. Veřejnost v současnosti Fotbalovou asociaci, pod kterou částečně spadá i Svaz futsalu, z různých veřejně známých důvodů považuje za téměř zločinnou organizaci. A přitom právě v evidenci členské základny, která je jedním ze základních parametrů pro získávání státních peněz, je fotbal a potažmo futsal, jednou z nejtransparentnějších organizací v rámci sportovních svazů. Ale média vytvářejí poněkud jinou image.

Takže by futsal jednou mohl být kompletně profi sportem?

Nejlepší týmy ve futsalové lize v podstatě jako profesionální kluby fungují. Hráč bez profesionální smlouvy nemůže nastoupit v 1. lize. Před covidovou pandemií mělo k profesionalismu nakročeno mnoho futsalových klubů. Covid a nyní válka na Ukrajině zásadně ovlivňují všeobecnou ekonomickou situaci společnosti, to se samozřejmě projevuje i na sportovních organizacích. Pro mnoho klubů menších sportů, mezi které se futsal řadí, to může mít zcela fatální následky. A co si budeme povídat, dopady jistě zaznamenávají i ty velké sporty jako fotbal a hokej. Sport všeobecně považuji v České republice za velmi málo podporovaný ze státních peněz, například futsal je financovaný téměř výhradně ze soukromých a komerčních zdrojů, což není vůbec jednoduché ustát. Dle mých informací je situace v jiných evropských zemích výrazně lepší. Pokud se situace nezlepší i u nás, čeká sportovní kluby České republiky místo cesty k profesionalismu boj o holé přežití.

Zažil jste toho jistě hodně, co korupce a futsal?

Nedělám si iluze, že by neexistovala. Ale zůstanu u naivní víry, že sport včetně futsalu je čistý. Sám jsem ji zažil v nižších soutěžích, ale jen v pozitivním smyslu. V utkání, kde nám už o moc nešlo, přišla motivace v podobě slibu zaplacených piv za to, že utkání nevypustíme a vyhrajeme. Z dob, kdy jsem byl ve vedení Svazu futsalu si pamatuji několik varování od sázkových kanceláří na nestandardní sázky na utkání jednoho konkrétního klubu. Ale bez prokazatelných důkazů a možná i trochu větší vůle to řešit, nemůžete nikoho ani jmenovat, natož trestat.

Sledujete i některé bývalé futsalové slávisty, jak se jim vede dnes? Třeba trenér Jiří Baborák má futsalový klub v okresní soutěži Mladá Boleslav, kde hraje ještě třeba Tomáš Matějka...

Nejen, že sleduji. S mnoha hráči i trenéry jsem pořád v kontaktu. Zmiňovaný Jirka Baborák je toho příkladem. Tomáš Matějka je sportovním ředitelem klubu, naše komunikace je častá a obsáhlá. Kdybych neměl tak rozbité tělo, sám bych si s nimi ještě rád strčil.

Jste taky v představenstvu SKS, popíšete to?

V představenstvu Sportovního klubu Slavia jsem třetí volební období. Je jedenáctičlenné a je vrcholnou organizací pravděpodobně největšího sportovního klubu v České republice, který sdružuje více než 35 sportů. Byl jsem zvolen místopředsedou, což je funkce víceméně formální, ale já si toho velmi, velmi vážím. Na postu předsedy odvádí skvělou práci Jiří Vrba. Pod jeho velením se snažíme dělat maximum v rámci možností pro rozvoj celého sportovního areálu Slavie a klubů, jenž Slavia sdružuje. Součástí není jen fotbal, ale také hokejový stadion, sportovní haly, atletický stadion, pozemní hokej, rugby, bývalý hotel, který je dnes součástí akademie a jsou zde ubytováni sportovci Slavie.

A jak moc je propojen sešívaný futsal a fotbal?

Býval velmi úzce, dnes již méně. Pánům Jaroslavu Tvrdíkovi a Tomáši Syrovátkovi patří velké poděkování za podporu futsalu od roku 2016 do roku 2020. Z velké části právě díky nim dosáhl futsal na úspěchy v tomto období. Já pořád tajně doufám, že se spolupráce obnoví. Futsalovému klubu by to velmi pomohlo. V našem sportu je velmi blízko k tomu, abyste byl klub evropského formátu. Rozdíl mezi průměrným národním klubem a evropským velkoklubem spočívá v jednotkách milionů korun. Samozřejmě, je to fůra peněz, ale v kontextu rozpočtů českých fotbalových klubů marginální částka, která vás vystřelí klidně až do finále Ligy mistrů.

Náš soupeř FK Chrudim, byl mimochodem před pár dny pouze krůček od tohoto fantastického úspěchu. Skončil jen krůček od postupu do finále UEFA Futsal Champions League. Je to stejná Chrudim, kterou jsme v semifinále posledního play-off dokázali porazit. Pro příklad. V každém případě jim i touto cestou gratuluji k fantastickému úspěchu. A taky doufám, že je to tak vyčerpalo, že ve finále Poháru nebudou pro Slavii za pár dní soupeřem.

Když jsme byli u fotbalu, nedá mi to, musím se zeptat... Od některých fanoušků SKS se vznášela na klub kritika ohledně utkání k oslavě 130 let, které se neuskutečnilo, co tomu říkáte?

Říkám, že je ta kritika poněkud nezasloužená. Každá mince má dvě strany. Například nebylo kde hrát, protože v Edenu se mění trávník, což byla nutnost. Pořádat takovou akci jinde, než v sešívaném fotbalovém chrámu je prostě blbost. A takto bychom našli spoustu jiných, samostatně možná banálních důvodů, proč se akce neuskutečnila, ale v globálu je to pro mě zcela pochopitelné. Čímž ale neříkám, že absence nějaké velkolepé oslavy mě nemrzí.

Mrzí. Ale také je třeba říct, že to přece není výročí jen fotbalu, ale celého Sportovního klubu Slavia. Pustit se tedy s kritikou jen do fotbalistů není spravedlivé. Mě trápí, že se nakonec nebude realizovat akce futsal versus fotbal, také myšlena jako oslava 130. narozenin Slavie. Sportovní hala by byla nacpaná k prasknutí, tomu věřím. Mohla to být sice menší, ale o to bouřlivější oslava jubilea.

Fanoušci ale jistě ocení akci, která se bude konat 20. prosince. Futsal pro život v Praze, kde vrcholem bude finále poháru proti Chrudimi.

Ano, velmi se těšíme a doufáme, že nás fanoušci Slavie přijdou do UNYP Areny podpořit. Máme takové signály, že by návštěva mohla být početná. V bouřlivé kulise se vždy hraje lépe. Vyhecuje to hráče k nadstandardním výkonům. A ten budeme proti Chrudimi potřebovat. Finále Poháru jsme s nimi hráli neúspěšně loni, věřím, že letos se to otočí a budeme se radovat my. Samozřejmě okořeněno nedávnou semifinálovou výhrou nad Spartou. To se cení. Zvlášť proto, že jsme Spartu i dvakrát za sebou vyřadili ve čtvrtfinále play-off. O sérii ze sezony 2019/2020 byl natočen fantastický dokument "Totální derby", který je možný vidět na našem YouTube kanálu Slavia Futsal TV. Vřele doporučují k podívání i těm, kteří zatím o futsalu moc nevědí. Uvidí vše velmi zblízka.

Finále poháru je určitě největší událost, ke které se celý sešívaný futsal ubírá. Jak se vlastně z pozice čestného předsedy cítíte vy? Máte před duelem a celkově stejnou nervozitu, jako když jste byl v čele? Nebo už si zápasy v klidu užíváte?

V klidu si je rozhodně neužívám, jasně že jsem nervózní. Jsem minimálně fanoušek klubu, takže žádný zápas červenobílých barev mě nenechá chladným. Byl bych nervózní i při souboji v kuličkách, pokud by hrála Slavia. Futsalová Slavia je velmi úspěšný klub, který si ve futsalu vytvořil své jméno a pozici. Do hráčů neustále vtloukáme, že obléct sešívaný dres je čest, pocta a velká odpovědnost. Nikomu to nesmí být jedno. Udělat úspěch se Slavií je mnohem významnější než s jakýmkoliv jiným klubem. Takže celé Slavii vše nejlepší k narozeninám a mnoho štěstí navždy!

Daniel Kolman pro PrahaIN.cz